Mapové podklady

Mapové podklady

Fotogalerie z obcí

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Vidovice 1

Fotogalerie z akcí MŠ

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Aktuální počasí

dnes, neděle 22. 7. 2018
27 °C 16 °C
pondělí 23. 7. 26/19 °C
úterý 24. 7. 28/18 °C
středa 25. 7. 28/19 °C

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

Honební společenstvo Kunice


Naše sdružení vlastníků honebních pozemků vzniklo za účelem výkonu práva myslivosti v nich. Rozkládá se okolo Kunic a Mirošovic počínaje Všechromy (Mountfield) podél dálnice D1 k Senohrabům (Hrušov), dále přes Kovářovice a Zaječice až k Velkým Popovicím.

Celková plocha činí 1391 ha, z toho zemědělská půda zabírá 994 ha, lesy 390 ha a vodní plocha činí 7 ha a číslo naší honitby je CZ2122101008. Veškeré údaje o honitbách a mapy hranic honiteb lze najít na tomto odkazu http://eagri.cz/public/app/uhul/MyslMap/.

Zvířata v našem regionu - zajíci, srnky, daňci, divoká prasata, bažanti, lišky, jezevci, poštolky a káňata, holub hřivnáč, kachny divoké, drobní hlodavci. Obrázky zvířat najdete v odrážce Fotogalerie - myslivci/fotogalerie/

S členy našeho Honebního společenstva se můžete seznámit zde - naši členové

Hlavní činností našeho honebního společenstva je samozřejmě péče o zvěř. Nicméně je zde mnoho dalších aktivit, které jsou součástí našich mysliveckých povinností. Pro lepší pochopení lze u každé aktivity najít  bližší vysvětlení co se danou činností rozumí nebo jaké jsou možnosti:
 

 

Krmelec - u učilištěPachové ohradníky při vjezdu do Kunic od Stránčic

Mapa naší honitby

 Péče o zvěř

  • očkování (parazitární vakcinace přípravkem CERMIX, proti vzteklině se již asi 8 let neočkuje)
  • podávání minerálů a vitamínů
  • přikrmování v době strádání (zimní počasí - kvalitní seno, sůl, zrní, jablka)

Stavy (počty) zvěře ovlvňují především přírodní podmínk, v nichž zvěř žije. Lze ji kvalitativně i kvantitativně ovlivnit mysliveckou péčí o zvěř nejen v ddobě vegetačního klidu, ale po celý rok. Tato péče záleží na vytváření krytů, v zajištění klidu, ale také v přikrmování, kterým je možné udržet v honitbě vyšší stavy zvěře.

Přikrmování musí být dostatečné (co do množství i výživnosti), různorodé (co do kvality) a současně i chutné a zdravotně nezávadné. Krmiva musí být nabízena ve vhodných zařízeních a ve vhodnou dobu.

Krmivo musí obsahovat také přídatné živiny, které zvyšují odolnost a vyváženost životních pochodů v organismu. Zde zařazujeme vitamíny, hormony a enzymy. Avitaminózy způsobují nedostatečnou funkci organismu až smrt.

Člověk často neuváženými zásahy do přírody podstaně omezil zvěři potravní nabídku. S intenzivním přikrmováním se začíná po ústupu vegetace zpravidla od října až do března případně května, dle vývoje počasí a vývoje přirozené potravy.

 

Myslivecká kynologie

Pod pojmem myslivecká kynologie si představme nauku o loveckých psech a plemenech, chovu, výcviku a jejich upotřebení v myslivecké praxi.

Existuje spousta plemen loveckých psů. Každé plemeno je něčím specifické a vyniká jinými vlastnostmi. Proto by si každý myslivec, nebo provozovatel myslivecké kynologie měl hlavně dobře rozmyslet, na jakou práci mu bude pes sloužit, jestli ho dostatečně v honitbě upotřebí a v neposlední řadě také jestli zvládne jeho výcvik. Lovecký pes, který je používán v myslivecké praxi musí mít zkoušku z výkonu, jejíž druh je stanoven dle plemene a upotřebení psa. Pro každou skupinu loveckých psů jsou vypracovány zkušební řády.

Více o jednotlivých skupinách loveckých psů užívaných v ČR se dozvíte v záložkách.

Teriéři a jezevčíci

Honiči

Barváři

Ohaři

Přinašeči

Slídiči

 

Teriéři a jezevčíci

Teriéři jsou zařazeni dle systematiky FCI do 3. skupiny. Nejčastěji jsou využíváni v myslivosti, ale i jako domácí mazlíčci, hlídači a účastní se také kynologických sportovních aktivit.

Teriéři jsou psi, kteří byli původně vyšlechtěni k lovu a pro myslivost. Využíváni jsou podobně jako jezevčíci hlavně k norování, lovům na černou, myslivosti škodící zvěř a dosledy. Jsou to dobří plavci, pro které není problém například aportovat kačenu z vody.

Dnes existuje mnoho plemen teriérů a jen část se běžně v myslivosti využívá (Welsh teriér, Fox teriér, Bordur teriér, Erdel terriér..). Dříve se využívala k lovu různých druhů zvěře téměř všechna plemena. Dnes si některá plemena neumíme představit jinak, než na vodítku babičky ve městě, ale věřte, že jsou lidé, co tyto psi stále myslivecky využívají (např. Irský teriér).

Tito psi mají vrozenou ostrost, houževnatost, dravost, ale jsou i chytří. Teriér se dobře učí povelům a jeho práce je o to efektivnější, skloubí-li se chytrost se sílou, vytrvalostí, obětavostí a přirozenou inteligencí, která je těmto psům vlastní.

Plemena teriérů:

Americký Pit Bull teriér, Americký stafordširský teriér, Anglický bulteriér, Australský silky teriér, Australský teriér, Anglický toy – teriér, Bedlington teriér, Bordur teriér, Brazilský teriér, Bulteriér, Český teriér, Dandie dinmont teriér, Erdelteriér, Foxteriér drsnosrstý, Foxteriér hladkosrstý, Irish Glen of Imaal teriér, Irský jemnosrstý pšeničný teriér, Irský teriér, Irský soft coated wheaten teriér, Jack Russell teriér, Japonský teriér, Yorkšírský teriér, Kern teriér, Kerry blue teriér, Lakeland teriér, Manchester teriér, Německý lovecký teriér, Norfolk teriér, Norwich teriér, Parson Russell teriér, Sealyham teriér, Skotský teriér, Skye teriér, Stafordšírský bullteriér, Welsh teriér, West highland white teriér.

Jezevčíci:

Jezevčíci jsou zařazeni dle systematiky FCI do 4. skupiny, která je rozdělena na dalších devět plemen podle rázu (velikosti) a typu srsti.

První zmínky o existenci tohoto plemene pocházejí ze starověkého Egypta. Je to tedy velice staré plemeno, které je až do dnešních dnů využíváno podobně jako tehdy.

Jsou to velice svéhlaví psi, kteří se dají využít k práci jak na povrchu, tak v podzemí. Jezevčík, jakožto vnímavý pes se učí poměrně rychle a každý pes by měl zvládat základní povely. Může to někdy vypadat, že jezevčíci nedbají plynů vůdce, ale je to dáno tím, že byl vyšlechtěn k práci, při které se musí rozhodovat rychle a sám.

V dnešní době je velmi rozšířený chov jezevčíka, jako domácího mazlíčka a hlídače. Naštěstí dominantně je stále využívají myslivci.

V myslivecké kynologii se hlavně používá při naháňkách a nadháňkách a je skvělý pomocník při lovu nejen černé zvěře. Výhodou tohoto plemene je, jeho ostrost na zvěř, pomalejší postup v leči a často jsou tito psi i hlasití hlásiči. Výborná je také práce jezevčíků ve skupině. Norování, na které se jezevčík také používá, patří pro psa mezi nejnáročnější lovecké úkony. Pes pro výkon této práce musí být velmi dravý, zkušený, chytrý, ale je třeba i jistá dávka opatrnosti.

Kdybychom se chtěli zaměřit na povahu jezevčíků, tak lze obecně říci, že nejmírnější jsou dlouhosrstí jezevčíci, drsnosrstý je o poznání ostřejší (bývá také v myslivosti nejčastěji využíván). Povaha psa je samozřejmě jako jinde individuální. Úplně původní typ jezevčíka byl krátkosrstý, černé barvy s hnědým pálením. Červeného zbarvení bylo dosaženo tím, že se začali křížit s německou brakou. Jezevčíci byli v minulosti kříženi s pinči, čímž se vyšlechtili trpasličí a králičí typy. A opravdu se dříve používali díky své velikosti k vyhánění králíků z nor.

Plemena jezevčíků:

Jezevčík drsnosrstý standardní, Jezevčík hladkosrstý standardní, Jezevčík dlouhosrstý standardní, Jezevčík drsnosrstý trpasličí, Jezevčík hladkosrstý trpasličí, Jezevčík dlouhosrstý trpasličí, Jezevčík drsnosrstý králičí, Jezevčík hladkosrstý králičí, Jezevčík dlouhosrstý králičí.

zpět

 

Honiči

Honiči jsou zařazeni společně s barváři dle systematiky FCI do 6. skupiny. Plemena honičů patří k nejstarším ustáleným typům loveckých psů. Jak z hlediska jejich použití, tak tělesné stavby. Kohoutková výška honičů je v rozmezí 32 – 72cm a všechna plemena z této skupiny se využívají pouze k lovu srstnaté zvěře počínaje králíkem, konče velkými šelmami. Typ lovené zvěře záleží na velikosti plemene.

Práce honičů spočívá ve vystopování zvěře (nejčastěji spárkaté, černé) a jejím nasměrování na lovce. Způsob práce jednotlivých plemen psů se liší, protože byli vyšlechtěni v různých koutech světa a kladly se na ně rozdílné požadavky, hlavně podle typu terénu a druhu lovené zvěře.

Honič může pracovat například tak, že se snaží hnanou zvěř obrátit zpět na lovce, jiná plemena zvěř zadržují na místě a vyčkávají příchodu střeclů.

Česká republika patří k několika málo zemím, které nemají vlastní plemeno honiče (nebyl zde rozmach parfosních lovů). Honiči mají v porovnání s nižšími psy, jako jsou jezevčíci a někteří teriéři velkou výhodu při pohybu v hlubokém sněhu. Jsou dostatečně rychlí, aby stihli zvěř za krátký čas dohnat a ta mohla být ulovena. Není tady proto daleké hnaní jaké známe u pomalejších plemen.

Tito psi jsou dostatečně mrštní (i v mlazinách a nepřehledných terénech), rychlí, vytrvalí a silní. Dokáží dostatečně odhadnout sílu zvěře, aby se vyhnuli zranění. V takovém případě si drží dostatečný odstup. Naopak, když vycítí, že je kus slabší, nebo zraněný, dokáží ho i zadávit.

Plemena honičů:

Velcí honiči:

Americký foxhound, Anglický foxhound, Ariégoiský honič, Billy, Blafl and tak coonhound, Bloodhound, Francouzský bíločerný honič, Francouzský bílooranžový honič, Francouzský trikolórní honič, Poitevin, Velký anglo-francouzský bíločerný honič, Velký anglo-francouzský bílooranžový honič, Velký anglo-francouzský trikolórní honič, Velký gaskoňsko-sainttongeoisský honič, Velký modrý gaskoňský honič, Velký griffon vendéenský honič, Vydrař (otterhound).

Střední honiči:

Anglo-francouzský honič de Petite Venerie, Ariégois, Artoissky honič, Bígl harrier, Bosenský hrubosrstý honič, Brandlův brakýř, Černohorský paninský honič, Dunker, Finský honič, Haldenův honič, Hamiltonův honič, Harrier, Hygenův honič, Hrubosrstý vendéeský honič – Briquet griffon vendéen, Istrijský hrubosrstý honič, Istrijský krátkosrstý honič, Italský segugio, Malý gaskoňsko-saintongeoisský honič, Malý modrý gaskoňský honič, Modrý gaskoňský honič, Nivernaisský (hrubosrstý) honič, Plavý bretaňský hrubosrstý honič, Polský honič, Porcelaine, Posávský honič, Řečký honič, Sedmihradský honič, Schillerův honič, Slovenský kopov, Smalandský honič, srbský honič, Srbský trikolórní honič, Španělský ssabueso, Štýrský brakýř, Švýcarský honič-bernský, luzernský, jurský, schwyzský honič, Tyrolský honič.

Malí honiči:

Artoiský basset, Baset, Bígl, Driver, Malý hrubosrstý vendéeský basset, Modrý gaskoňský basset, Německý honič, Plavý bretaňský basset, Švýcarský nízkonohý honič – bernský, luzernský, jurský, schwyzský honič, Bígl-Harrier, Velký hrubosrstý vendéeský basset, Vestfálský jezevčíkovitý honiči.

zpět

 

Barváři

Seznámíme Vás s nepříliš známými plemeny loveckých psů, kteří jsou pracovně blízcí honičům, s barváři. Barváři  jsou v naprosté většině středně velcí. Mohou působit těžkopádným dojmem, ale disponují vynikajícím čichem. Mají své speciální zaměření, použávají se při dosledech postřelené spárkaté zvěře - jelení, černé, dančí, mufloní i jiné. U nás jsou barváři zastoupeni třemi plemeny, Anglickým, Bavorským a Hanoverským barvářem.  Dobře vycvičený barvář musí být schopen při dosledu po vypuštění z vodítka poraněnou zvěř stavit.

 

zpět

 

Ohaři

Mezi nejrozšířenější plemena loveckých psů patří bezpochyby ohaři. V rámci systematiky FCI jsou zařazeni do sk. č. 7. (Ohaři) a jsou blízkými příbuznými s barváři a honiči. Ti se rozdělují na kontinentální a anglické. Kontinentální ohaři mají tři základní formy, jsou buď dlouhosrstí, krátkosrstí, nebo hrubosrstí. Často se jim také krátí pruty (kromě dlouhosrsté formy), ale v posledních letech se i od toho upouští. Angličtí ohaři jsou pouze dlouhosrstí, nebo krátkosrstí.

Tento druh loveckých psů je využíván hlavně v honitbách, kde se vyskytuje drobná zvěř. Umí pracovat s vysokým nosem a po nalezení zvěře vystavují. Vystavování je jedním z typických znaků domestikace, spočívající v dědičně zafixovaném přerušení útoku na zvěř. Tuto vrozenou vlastnost je potřeba upevňovat výcvikem. U zkušených psů můžeme sledovat, jak umí na povel vůdce pomalu postupovat ke zvěři, kterou nakonec „vypíchne“. Toto chování je výhodné při lovu i pro vůdce psů, kteří jsou nejdříve na zvěř postojem psa upozornění, on se může přichystat k lovu, následně dá psovi povel „vpřed“ a vyhledanou zvěř uloví.

Ohaři jsou právem nazýváni i všestrannými psy. Vesměs jsou dobře cvičitelní, mají vrozenou chuť k aportu, a proto jsou využíváni jak na vodě a poli, tak i při dosledech spárkaté zvěře.

Jsou to psi s kohoutkovou výškou v průměru kolem 60 cm (záležá na plemeni) a jejich stavba těla jim bez problému umožňuje aportování ulovené zvěře, jako jsou hlavně zajíci, bažanti, kačeny a někteří psi i lišky.

Kontinentální ohaři:

Typ bravur (krátkosrstí):  Ariegský ohař, Auvergneský ohař, Burbonský perdiquero, Francouzský ohař gaskoňského typu, Francouzský ohař pyrenejského typu, Italský ohař, Maďarský ohař drátosrstý a krátkosrstý, Německý ohař drátosrstý a krátkosrstý, Portugalský pendiguero, Pudlpointr, Saint – Germainský ohař, Starodánský ohař, Výmarský ohař krátkosrstý.

Typ španěl (dlouhosrstí): Bretaňský ohař, Drentsche koroptvář, Francouzský dlouhosrstý ohař, Malý müsterlandrský ohař, Modrý pikardský ohař, Německý ohař dlouhosrstý, Ohař z Pont – Audemer, Pikardský ohař, Pont – Odemerský ohař, Stabyhoun (fríský ohař), Velký müsterlandrský ohař.

Typ friffon (hrubosrstí):

Český fousek, Italský spinone, Spinone, Korthalsův triton, Slovenský ohař hrubosrstý.

Angličtí ohaři: Anglický setr, Gordonsetr, Irský červenobílý setr, Irský setr, Pointer.

zpět

 

Přinašeči

Tito psi jsou zařazeni společně se slídiči a vodními psy dle systematiky FCI do 8. skupiny.

Jsou to psi mírné povahy, kteří byli původně vyšlechtěni k přinášení ulovené zvěře. Psi jsou dobře ovladatelní, obětaví a pracovití. Svou mírností a učenlivostí vyniká Labradorský retrívr a Zlatý retrívr. Využití těchto psů v myslivosti není v současnosti tak velké, ale nacházejí uplatnění jako výborní asistenční a společenští psi. V tomto oboru postupně vytlačují německé ovčáky.

Při lovu se drží  vždy blízko lovce a teprve na povel vyráží pro ulovenou zvěř. Jsou výborní plavci a pokud tuto svou vášeň můžou spojit s aportováním vodní zvěře, znamená to pro ně skvělé vyžití. Jsou také spolehliví dohledávači, což je jedna z disciplín u zkoušek OVVR (Ověření vrozených vlastností retrívrů). Dříve byli využíváni díky své síle a obratnosti i v rybářství, kde měli za úkol stahovat a vytahovat sítě z vody.

Plemena přinašečů:

Curly coated retrívr, Flat coated retrívr, Chesapeake Bay retrívr, Labradorský retrívr,Nová Scotia duck tolling retrívr, Zlatý retrívr.

zpět

 

Slídíči

Tito psi jsou zařazeni společně s přinašeči a vodními psy dle systematiky FCI do 8. skupiny.

Tito psi mají za úkol vyhledávat zvěř (slídit po ní) pouze na krátké vzdálenosti, což je přibližně dostřel brokovnice a vypíchnout ji. Poté, co ji lovec uloví, pes ji i aportuje. Je to plemeno, které umí zastat výkonově několik druhů loveckých psů. Jsou to povahově mírní, citliví, ale zároveň lovecky draví psi.

Plemena přinašeči:

Americký kokršpaněl, Anglický kokršpaněl, Anglický špringršpaněl, Clumber španěl, Feild španěl, Kooikerhondje, Sussex španěl, Německý křepelák, Welššpringršpaněl.

zpět
 

Ekologie a ochrana přírody

Podle současně platného zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., se rozumí myslivostí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví.
V třetí části tohoto zákona jsou zároveň stanoveny základní povinnosti, omezení a zákazy dané v zájmu ochrany, vymezeny povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat, vlastníků pozemků, uživatelů honiteb, včetně oprávnění a povinností mysliveckých stráží.
V odborné myslivecké literatuře i příručkách sloužících k přípravě uchazečů o některou zkoušku z myslivosti někteří autoři uvádějí, že myslivost a ochrana přírody jsou dva totožné pojmy. Tím autoři naznačují, že myslivost je úzce spojena s ochranou přírody.
 
Ochrana přírody a krajiny je zásadním prvkem tradičních i budoucích aktivit myslivců.  Do stanov ČMMJ, dalších mysliveckých organizací a mysliveckých sdružení jsou zakotveny mezi základní činnosti ochrana přírody a životního prostředí.
 
Jak tedy lze chápat myslivost jako nástroj ochrany přírody? Myslivci věnují vevelkou pozornost přípravě a zpracování plánu péče o zvěř. Jako součásti každoročního plánu mysliveckého hospodaření se plánuje péče o vybrané části honiteb (biokoridory, remízky, biopásy, zatravněné údolnice, okraje polí a cest), jinak řečeno potřebné krajinné prvky. Často také myslivci apelují a pomáhají při obnově, v minulosti z různých příčin odstraněných krajinných prvků.
 
Ve vztahu k myslivosti se podle zákona o ochraně přírody a krajiny tato ochrana vyznačuje vymezenou péčí fyzických a právnických osob o volně žijící živočichy planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, péčí o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Zejména se jedná o:
* ochranu a vytváření územního systému ekologické stability (zakládání biocenter, biokoridorů …),
* obecnou ochranu volně žijících živočichů a zvláštní ochranu těch druhů, které jsou vzácné a ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování (záchranné programy pro tetřeva, tetřívka, koroptve ...),
* ochranu dřevin rostoucích mimo les (solitérní stromy),
* spoluúčast v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny (účast mysliveckých subjektů v rámci řízení, kde hrozí negativní vliv na přírodu a krajinu),
* účast na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách (v rámci tvorby plánu společných zařízení ve sboru zástupců vlastníků pozemků),
* ovlivňování vodního hospodářství v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život mokřadních a vodních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků, ploch a mokřadů,
* obnovu a vytváření nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny.
 
Konkrétní činnost myslivců můžeme rozdělit na:
Přímé ovlivňování životního prostředí
* péče o přežití a uchování ohrožených druhů zvěře,
* zvyšování úživnosti, vysazování remízků a okusových dřevin (zalesňovací aktivity, vnášení keřové a stromové vegetace do krajiny, vytváření prvků územních systémů ekologické stability tzv. ÚSES.
Nepřímé ovlivnění životního prostředí
* myslivecká osvěta a propagace mysliveckých činností mezi laickou veřejností,
* výchova mládeže a její zapojení při ochraně přírody,
* výchova mezi myslivci směřující k aktivní spoluúčasti při ochraně přírody,
* zapojení se do správních řízení ovlivňujících myslivost, zvěř a životní prostředí.
Za účinnosti předchozího zákona o myslivosti docházelo více k přímému ovlivňování životního prostředí a ochraně přírody. Už jenom pouhým porovnáním výše uvedených možností dospějete jistě ke stejnému názoru.
 
V současnosti, a není to jen změnou myslivecké legislativy a společenského prostředí, ale i změnou struktury uživatelů honiteb a při nízkém právním vědomí samotných držitelů loveckých lístků, dochází spíše k nepřímému ovlivňování životního prostředí.
Úroveň prováděné ochrany přírody a krajiny je dále negativně ovlivňována vnějšími faktory, mezi něž patří:
* na venkově dochází k rušení základních škol a mládež má úplně jiné zájmy,
* nezájem mysliveckých sdružení a uživatelů honiteb účastnit se společenského života v honitbě,
* nízká úroveň zemědělství je všeobecně známa a v porovnání s dotovanými zemědělci z některých zemí EU nemůžeme očekávat její rychlý růst, (velké prostory ladem ležící, neohospodařované půdy),
* v lesnictví došlo k velké změně vlastnických vztahů a u větších vlastníků není zájem o zalesňování či další ochranářské práce prováděné myslivci,
* nízká informační a vzdělávací úroveň myslivců ze strany orgánů státní správy a ČMMJ.
Přitom existují možnosti, kterých uživatelé honiteb, až na vzácné výjimky, nevyužívají (ÚSES, dotační tituly, biokoridory, získávání vhodných pozemků do vlastnictví apod.)
 
Kromě určitých vzácných výjimek směřuje myslivost zpět k lovectví. Není to jen úzký zájem držitelů loveckých lístků o lov zvěře a vše ostatní je mimo jejich zájem, ale napomáhá k tomu i zvýšení počtu obor, které ponejvíce vznikaly v přechodném období mezi účinností zákonů 23/1962 Sb., a č. 449/2001 Sb. Mnozí lovci také nevidí rozdíl mezi zvěří ulovenou v oboře a zvěří z volné honitby.
Velmi si proto vážíme uživatelů honiteb a myslivců, kteří se v současné době věnují uchování ohrožených druhů zvěře (koroptve, tetřívka), ale i zajíce, bažanta a úpravou krajiny zlepšují životní podmínky pro zvěř (klidové zóny, biopásy apod.). Bohužel je to podle mých zkušeností a hrubého odhadu jen asi 10 % uživatelů honiteb z Libereckého kraje.
 
Neustále se přesvědčujeme o tom, že myslivci v honitbách nemají také dostatečný přehled o legislativních změnách týkajících se myslivosti a navazujících předpisů. Bohužel se stává, že se takové nízké právní vědomí týká i funkcionářů na různých úrovních (členové výboru MS, uživatelé honiteb). Ráda bych proto využila této možnosti a i zde upozornila na změny zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve vztahu k myslivosti.
V průběhu roku 2009 byl tento zákon celkem čtyřikrát novelizován. Zmíním se jen o zákonu č. 349/2009 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2009. Podle této novely bylo nově do zákona o ochraně přírody a krajiny vloženo ustanovení v § 5 odst. 6, které umožňuje povolit odlov nepůvodních druhů živočichů v návaznosti na ustanovení § 14 odst. 1 písm.f) zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. O povolení odlovu geograficky nepůvodních druhů živočichů podle výše uvedeného ustanovení je možné požádat orgán ochrany přírody na obecním úřadu obce s rozšířenou působností, tzv. trojkových obecních úřadech.
Za významnou změnu, kterou novela zákona o ochraně přírody a krajiny přinesla, lze také považovat změnu kompetencí, právě ve vztahu k zákonu o myslivosti. Zde je v § 66 zákona o myslivosti uveden výčet ustanovení, ke kterým je vyžadován souhlas, stanovisko či dohoda orgánu ochrany přírody. Podle novely zákona je nyní, ve všech těchto případech, dotčeným orgánem ochrany přírody krajský úřad (případně správa CHKO či národního parku). Je nutné počítat s určitým časovým zdržením při vyřizování žádostí orgánem myslivosti, neboť ten si musí vyžádat tato stanoviska od krajskému úřadu, nikoliv tedy jako dříve jen od orgánu ochrany přírody na svém tzv. trojkovém úřadu.
Za další změnu je třeba považovat zrušení často kritizovaného ustanovení § 90 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny, podle něhož byl zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy vydané k jeho provedení zvláštními předpisy ve vztahu k předpisům o územním plánování a stavebním řádu, o ochraně zemědělského původního fondu, o vodách, lesích, myslivosti a rybářství.
 
 

Myslivecká zařízení

Myslivecká stráž

Korekce přemnožených druhů zvířat

Likvidace uhynulých zvířat

Administrativní úkony













     
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •